Z historie podruhé....
4. 12. 2007
Historie
První státy na Japonských ostrovech jsou doloženy v čínských pramenech ze 1. století n. l. Významný centralizovaný stát však vzniká během 4. století v oblasti dnešního Kjóta, kde byly nalezeny velké pohřební komplexy.
V 7. století začala do Japonska k dynastii Jamoto silně pronikat čínská kultura. Na počátku 8. století bylo založeno nové hlavní město v čínském stylu - Heijó-KyóNara). Byly vypracovány zákony říše a hierarchizována státní struktura - vše podle čínských vzorů. Po celé 8. století udržovala říše Nara styky s okolním světem přes Čínu. Výraznou invazi sem prožíval buddhismus, který se stal spolu se šintoistickými prvky víry hlavním náboženstvím. V polovině 8. století n. l. byl vybudován i největší dřevěný buddhistický chrám Tódáidží. Jeden z posledních vládců v Naře, císař Kammu se však snažil zbavit zvyšujícího se vlivu buddhistických mnichů v Heijó-Kyó na politiku a přemístil své sídlo do města Hejan-Kyó (Dnešní Kjótó).
(dnešní město
Císařové Jamato rozšířili vliv na všechny japonské ostrovy s výjimkou ostrova Hokkaido a podrobili si původní obyvatelstvo Ajnu. V těchto válkách dostávali jednotlivá velitelé poprvé titul sei-i-tai - shógun.
Vláda aristokracie
Postavení císaře se značně změnilo během 9. století, kdy se moc přesunula do rukou nejvyšší aristokracie. Japonsko vstoupilo do svého klasického období. Ve stejné době se začaly přetrhávat kontakty s Čínou S oslabením centralizovaného státu začala růst role místních vládců a došlo tak v podstatě ke zformalizování státní struktury. Přesto byl císař i nadále uctíván podle principů šinto. V provinciích rostla síla místních válečníků - shógúnů.
Šogúnát
Ve 12. století vypukla občanská válka mezi dvěma nejvýznamnějšími rody - Tairo a Minamoto. Nejprve Taira zastávali významné pozice u dvora, z války však odešli poraženi a rod Minamoto vybudoval fakticky paralelní státní strukturu na Kjótu ve městě Kamakura (šógunát Kamakura). Tehdejší velitel Minamotů Joritomo získal postavení tzv. vrchního Shóguna a stal se tak fakticky nejmocnějším mužem v zemi a alternativou k civilní vládě císaře.
Koncem 13. století se Japonsko pokusila dobýt vojska mongolského chána Kubilaje (Marco Polo). Japonci se tehdy sice ubránili, ale kamakurský Shógun nevyplatil očekávané odměny a byl odstraněn. Vypukla 57 let dlouhá občanská válka mezi Amurskými shóguny a stranou císaře, kterou vedli shógunové Ašikaga (se základnou ve městě Kjótó).
V roce 1338 se shógunem stal Takaudži z rodu Ašikaga a pro Japonsko začalo období Ašikaga, někdy také nazývané podle sídla rodu v Kjótské čtvrti Muromači za období Muromači. Období Ašikaga vystřídalo předchozí období Kamakura reprezentované rodem Minamotů a Hódžů. Ašikagům se však nikdy nepodařilo dostat pod kontrolu vojenskou vrstvu samurajů a nikdy tudíž nedosáhli sjednocení Japonska.
Funkce v období Muromači:- Shógun - nejvyšší vojenský velitel
- Kancléř - kanrei - obsazovaný jedním ze tří nejmocnějších rodů, hlava služební kanceláře - v čele jeden ze 4 privilegovaných rodů
- Šugo - provinční vojenský ochrance
- Džitó - správce vojenských statků
V letech 1336 až 1392 musí shógunové řešit problém rozštěpení císařského dvora na dva. Císař Godaig uprchl z Kjóta před Takaudžim na jih do Jošinu a založil Jižní dynastii. Severní dynastie zůstala v Kjótu a její císaři byli loutkami v rukou Ašikagů. V roce 1392 donutil třetí shógun z rodu Ašikaga - Jošimicu, obě dynastie k opětovnému sloučení a ustavení jediného císařství se sídlem v Kjótu. Za vlády Jošimica byl postaven Zlatý pavilon (Kinkakudži) a za 6.shóguna Jošimasa pavilon Stříbrný(Ginkakudži). Za vlády Ašikagů došlo k rozvoji zenových klášterů a naopak i oslabení pozice kláštera Enrjakudži patřícího sektě Tendai na hoře Hiei. Mistr Sen no Rikjů zdokonalil čajový obřad, došlo k rozvoji umění ikebany a malby (Tojjó Seššú).
Roku 1439 se objevily první Trhliny v křehké stabilitě shógunátu Ašikaga V tomto roce se musel shógun spojit s rodem Uesugi z Kantó a s jejich pomocí vyřešit následnické spory a zlikvidovat vedlejší větev Ašikagů z oblasti Kantó.
Konflikt, který vedl k zániku moci Ašikagů a zároveň odstartoval období označované jako Válka provincií (Sengoku jidai), začal v roce 1467 a je označován jako tzv. Válka Onin (1467-1477). V podstatě šlo o boj o nástupnictví mezi dvěma členy rodu Ašikaga. Na jedné straně stál shóguna Košina podporovaný rodem Hosokawa a na straně druhé syn shóguna Jošihisu podporován Jamany. Během války Onin se upevňuje pozice místních vládců- knížat (Daijmó), zanikají rodové statky šoén a vznikají cechy (za). Na síle neztrácejí ani piráti wakó.
Od roku 1480 vypukly provinční povstání. Mezi velká patří vzpoura v provincii Kaga, která se dostala pod vliv sekty Ikkó. Daijmó vydávali na svých územích vlastní zákoníky (kahó). Stále však fungovala Tributární výměna s Čínou. Obchod s Čínou byl však velmi omezen.
V obchodních vztazích zvláštní postavení zaujal gojó šónin, což bylo označení dvorního dodavatele na dvůr knížat. Další změna do života Japonců přišla v roce 1542, kdy u strova Tanegašima nedaleko Kjúšů přistál první Evropané - Portugalci. Centry křesťanských misií se staly přístavy Nagasaki a Hirado. Někteří Daijmó dokonce přijali křesťanství. Mezi významné misionáře patřil například František Xaverský. Časem však vzrostla nedůvěra vůči novému náboženství, zvláště u vládnoucích vrstev, a tak byl v roce 1587 vydán první edikt proti křesťanům, později bylo dokonce 6 misionářů popraveno (1596) a od roku 1613 byly křesťané již oficiálně pronásledováni. Díky Evropanům se do Japonska dostaly střelné zbraně. Nejvýznamnější byly arkebuzy, které byly s úspěchem poprvé použity v bitvě roku 1558.
Druhá polovina 16. století znamenala zánik shógunátu Ašikaga. Zasloužil se o něj představitel významného rodu Oda Nobunaga Oda. V roce 1568 donutil k poslušnosti odbojné město Sakai. V roce 1571 rozprášil mnichy na hoře Hiei včetně mnichů z kláštera Enrjakudži. Od stejného roku vede boj se sektou Ikkó s centry v provinciích Ečizen, Kaga a klášteře Hongandži v Osace. Jeho moc neustále sílila čehož využil a roku 1573 sesadil posledního shóguna z rodu Ašikaga, čímž ukončil období Muromači. Jeho hlavním cílem bylo sjednotit Japonsko, proto zahajuje tažení proti mocným rodům Asaiů a Asakurů (1573) a Takedů (bitva u Nagašina 1575). Bohužel svého cíle nedosáhl, protože byl v roce 1582 zavražděn vlastním generálem Micuhidem Akečihou.
Do čela jeho vojska se postavil další z jeho generálů Hidejoši Tojotomi přezdívaný "opičák". Tomu se podařilo podřídit si mocného knížete Iejasu Tokugawu a přemístit ho do vesnice Edo (dnešní Tokio). Poté co porazil další mocné rody roku 1590 sjednotil celé Japonsko. Tojotomiho plány se však neomezovaly pouze na Japonsko, ale jeho snem bylo vytvořit velkou říši na Dálném východě. Za tímto účelem organizoval dvě neúspěšná tažení do Koreje (1592 a 1597). Tojotomi nikdy nepřijal titul shógun, ale pouze kampaku - regent za císaře. Mocenským centrem se stala Osaka a palác Mamojam poblíž Kjóta. Ve snaze oddělit vrstvu samurajů od rolníků byl v roce 1588 uspořádán "hon na meče" (katanagari), což v praxi znamenalo konfiskaci veškerých zbraní v držení rolníků.
Roku 1598 Tojotomi umírá a do čela se dostává Iejasu Tokugawa. Tokugawa odvolal vojska z Koreje a 21.10.1600 v bitvě u Sekigahari (provincie Mino) porazil opoziční knížata. Roku 1603 přijal titul shóguna a pro Japonce začalo období Tokugawského shógunátu (až do 1868), někdy označované jako období Edo.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář